Cena nabíjení elektromobilu: co skutečně zaplatíte?

Průměrná cena nabíjení elektromobilu v ČR

Cena nabíjení elektromobilu v České republice se v posledních letech stala jedním z nejdiskutovanějších témat mezi řidiči, kteří zvažují přechod na elektrický pohon. Situace na trhu s nabíjecí infrastrukturou se neustále vyvíjí a ceny se liší v závislosti na celé řadě faktorů, které je třeba brát v potaz při každodenním plánování jízd.

Průměrná cena nabíjení elektromobilu v ČR se pohybuje přibližně mezi 8 a 15 korunami za kilowatthodinu, přičemž tato hodnota závisí především na tom, zda se nabíjíte doma, na veřejné nabíjecí stanici nebo na rychlonabíjecím místě podél dálnic a hlavních tahů. Domácí nabíjení přitom zůstává nejlevnější variantou, protože využíváte vlastní elektřinu, jejíž cena se v domácnostech pohybuje v rozmezí zhruba 4 až 6 korun za kilowatthodinu podle aktuálního tarifu a dodavatele energie.

Pokud se zaměříme na veřejné nabíjecí stanice, obraz se poněkud mění. Na běžných AC stanicích s výkonem do 22 kW se cena pohybuje nejčastěji kolem 9 až 12 korun za kilowatthodinu, zatímco rychlonabíjecí DC stanice s výkony přesahujícími 50 kW nebo dokonce 150 kW mohou účtovat i 14 až 18 korun za kilowatthodinu. Tento rozdíl je logický, protože provozovatelé rychlonabíjecích stanic musí pokrýt vyšší investiční náklady na technologie a zároveň platit za příkon elektrické energie z distribuční sítě.

Zajímavou roli hrají v celém ekosystému nabíjení také různé předplatné programy a věrnostní karty. Mnoho operátorů nabíjecích sítí, jako jsou například PRE, ČEZ nebo různí zahraniční provozovatelé působící na českém trhu, nabízí svým registrovaným zákazníkům výrazně nižší sazby oproti jednorázovým uživatelům, kteří platí takzvanou ad-hoc cenu. Rozdíl může být v některých případech i několik korun na kilowatthodinu, což se při pravidelném nabíjení může projevit na měsíčním účtu velmi výrazně.

Důležité je také zmínit, že cena nabíjení elektromobilu se liší nejen podle poskytovatele, ale také podle denní doby. Někteří operátoři zavádějí dynamické tarify, které jsou výhodnější v době nízké poptávky po elektřině, tedy typicky v nočních hodinách. Tato praxe je v zahraničí běžnější, ale postupně proniká i na český trh.

Při srovnání s cenou pohonných hmot pro vozidla se spalovacím motorem vychází elektromobil stále výhodněji, a to i přes nárůst cen elektřiny, který Česká republika zaznamenala v posledních letech. Průměrný elektromobil spotřebuje přibližně 15 až 20 kilowatthodin na 100 kilometrů, což při průměrné ceně nabíjení na veřejné stanici znamená náklady přibližně 150 až 250 korun na 100 kilometrů. Srovnatelné vozidlo se spalovacím motorem spotřebuje při průměrné spotřebě 7 litrů benzínu na 100 kilometrů a ceně kolem 40 korun za litr přibližně 280 korun na stejnou vzdálenost.

Celkový obraz ceny nabíjení elektromobilu v ČR je tedy poměrně pestrý a závisí na individuálních zvyklostech každého řidiče. Ten, kdo nabíjí převážně doma přes noc a veřejné stanice využívá jen výjimečně, ušetří oproti majiteli benzínového vozu výrazně více než ten, kdo je odkázán výhradně na veřejnou infrastrukturu. Právě proto je při rozhodování o pořízení elektromobilu klíčové pečlivě zvážit vlastní způsob využití vozidla a dostupnost domácího nebo firemního nabíjení.

Rozdíl mezi domácím a veřejným nabíjením

Nabíjení elektromobilu doma a na veřejných stanicích představuje dva zcela odlišné světy, a to nejen z hlediska pohodlí, ale především z hlediska nákladů. Každý majitel elektromobilu dříve nebo později zjistí, že cena nabíjení elektromobilu se dramaticky liší podle toho, kde a jak automobil dobíjí. Tento rozdíl může v průběhu roku představovat tisíce korun, a proto stojí za to věnovat mu náležitou pozornost.

Domácí nabíjení je obecně považováno za nejlevnější způsob, jak udržet baterii elektromobilu nabitou. Pokud využíváte běžnou domácí zásuvku nebo speciální wallbox instalovaný v garáži, platíte v podstatě jen za elektřinu podle tarifu vašeho dodavatele. Průměrná cena elektřiny v domácnostech v České republice se pohybuje přibližně mezi čtyřmi a šesti korunami za kilowatthodinu, přičemž záleží na zvoleném tarifu a dodavateli. Pokud máte sjednán noční tarif, může být cena ještě nižší, což z domácího nabíjení přes noc dělá ekonomicky velmi výhodnou variantu. Někteří majitelé elektromobilů si pořizují fotovoltaické panely, čímž mohou náklady na nabíjení snížit ještě výrazněji, v ideálním případě téměř na nulu.

Veřejné nabíjecí stanice fungují na zcela jiném principu. Provozovatelé těchto stanic musí pokrýt náklady spojené s provozem, údržbou, pronájmem prostor a samozřejmě samotnou elektřinou, kterou nakupují za velkoobchodní ceny. Výsledná cena pro koncového zákazníka je proto podstatně vyšší než při domácím nabíjení. Na běžných AC stanicích se cena pohybuje přibližně od sedmi do dvanácti korun za kilowatthodinu, zatímco na rychlonabíjecích DC stanicích může cena vyšplhat až na patnáct, dvacet nebo i více korun za kilowatthodinu. Rychlonabíjení sice šetří čas, ale peněženku zatěžuje výrazně více.

Je důležité si uvědomit, že někteří provozovatelé veřejných stanic účtují poplatek nikoli za spotřebovanou energii, ale za čas strávený na stanici. Tento model může být pro řidiče nevýhodný, zejména pokud automobil nabíjí pomaleji než maximální výkon stanice. Cena nabíjení elektromobilu na veřejné stanici tak může být v přepočtu na ujetý kilometr i třikrát až čtyřikrát vyšší než při domácím nabíjení.

Dalším faktorem, který ovlivňuje celkovou cenu, je nutnost platit za přístup k nabíjecí síti. Mnozí provozovatelé vyžadují registraci a měsíční poplatek, nebo nabízejí předplacené kredity. Bez aktivní karty nebo aplikace může být cena ještě vyšší, protože ad hoc nabíjení bývá nejdražší variantou. Naproti tomu domácí nabíjení žádné takové poplatky nezahrnuje a řidič platí přesně to, co spotřebuje.

Z dlouhodobého pohledu je tedy domácí nabíjení jednoznačně ekonomicky výhodnější, avšak ne každý má možnost si wallbox nainstalovat. Lidé žijící v panelových domech nebo bez vlastního parkovacího místa jsou odkázáni právě na veřejnou infrastrukturu, a proto pro ně nabíjení elektromobilu vychází podstatně dráže. Tento faktor je třeba zahrnout do celkové kalkulace nákladů na provoz elektromobilu ještě před samotnou koupí vozidla.

Náklady na nabíjení doma přes noc

Noční nabíjení elektromobilu doma patří mezi nejrozšířenější způsoby, jak si majitelé elektrických vozidel doplňují energii. Je to pohodlné, jednoduché a v mnoha případech výrazně levnější než nabíjení na veřejných stanicích. Klíčovou roli zde hraje tariف elektřiny, který si zvolíte u svého dodavatele energie, protože právě on určuje, kolik zaplatíte za každou kilowatthodinu spotřebovanou při nočním nabíjení.

V České republice se ceny elektřiny pro domácnosti pohybují v závislosti na tarifu a dodavateli. Pokud využíváte standardní dvoutarifní sazbu, tedy takzvaný nízkotarifní tarif označovaný jako D02d nebo podobné varianty, můžete v době nízkého tarifu platit výrazně méně než v době vysokého tarifu. Noční hodiny, kdy je elektřina levnější, jsou proto ideální dobou pro nabíjení elektromobilu. Cena elektřiny v nízkém tarifu se v současnosti pohybuje přibližně mezi třemi a pěti korunami za kilowatthodinu, zatímco ve vysokém tarifu může být i dvojnásobná.

Vezměme si konkrétní příklad. Průměrný elektromobil s baterií o kapacitě zhruba 60 kilowatthodin, jako je například Volkswagen ID.4 nebo Škoda Enyaq, potřebuje při nabíjení z téměř prázdného stavu přibližně 55 až 58 kilowatthodin skutečně dodané energie, přičemž zbytek tvoří ztráty při nabíjení. Pokud zaplatíte čtyři koruny za kilowatthodinu, vychází vás plné nabití na přibližně 220 až 240 korun. To je částka, za kterou se s benzínovým nebo naftovým vozem dostanete jen na velmi krátkou vzdálenost.

Důležité je také zmínit, že cena nabíjení elektromobilu doma závisí nejen na tarifu elektřiny, ale také na účinnosti samotného nabíjecího zařízení. Klasická zásuvka 230 voltů s výkonem přibližně 2,3 kilowattu je sice nejdostupnější, ale nabíjení trvá velmi dlouho a ztráty mohou být vyšší. Wallbox s výkonem 7,4 nebo 11 kilowattů je efektivnější a nabíjení probíhá rychleji, takže celkové ztráty jsou relativně nižší.

Mnoho dodavatelů elektřiny v Česku nabízí speciální tarify přímo určené pro majitele elektromobilů. Tyto tarify umožňují mít nízký tarif aktivní i deset nebo více hodin denně, přičemž noční hodiny jsou samozřejmostí. Při správně zvoleném tarifu a nočním nabíjení lze náklady na provoz elektromobilu snížit na minimum a dosáhnout ceny pohybu výrazně pod jeden korun za ujetý kilometr.

Je také dobré vědět, že instalace wallboxu doma vyžaduje počáteční investici, která se pohybuje od několika tisíc do desítek tisíc korun v závislosti na výkonu zařízení a složitosti instalace. Na tuto investici však lze v některých případech získat dotaci, například v rámci programů podpory elektromobility. Návratnost této investice bývá při pravidelném nočním nabíjení poměrně rychlá, protože úspory oproti tankování pohonných hmot jsou značné.

Celkově lze říci, že noční nabíjení doma představuje z ekonomického hlediska jednoznačně nejvýhodnější způsob, jak elektromobil dobíjet. Při správném nastavení tarifu a využití nočních hodin může být cena nabíjení elektromobilu skutečně velmi nízká, což je jeden z hlavních argumentů pro přechod na elektromobilitu v každodenním životě.

Ceny na rychlonabíjecích stanicích DC

Rychlonabíjecí stanice DC představují v současné době jeden z nejdiskutovanějších témat v oblasti elektromobility, a to zejména pokud jde o jejich cenovou politiku. Zatímco domácí nabíjení zůstává stále nejlevnější variantou, situace na veřejných rychlonabíjecích stanicích je podstatně složitější a pro mnoho řidičů elektromobilů může být poměrně překvapivá.

Ceny na rychlonabíjecích stanicích DC se v České republice pohybují přibližně v rozmezí od 12 do 20 korun za kilowatthodinu, přičemž konkrétní částka závisí na provozovateli dané stanice, výkonu nabíječky a také na tom, zda má řidič předplatné nebo využívá jednorázové nabíjení. Tento cenový rozptyl je poměrně velký a pro běžného uživatele může být orientace v nabídce různých sítí skutečně náročná.

Největší sítě jako ČEZ DRIVE, PRE nebo E.ON provozují své stanice s různými tariffy. U sítě ČEZ DRIVE se cena za kilowatthodinu při rychlonabíjení pohybuje okolo 14 až 16 korun, přičemž registrovaní uživatelé mohou získat výhodnější podmínky prostřednictvím předplatitelských plánů. Podobnou cenovou politiku uplatňuje i síť PRE, kde se ceny pohybují ve srovnatelném pásmu, avšak s určitými odlišnostmi v závislosti na výkonu konkrétní stanice.

Je důležité si uvědomit, že cena nabíjení elektromobilu na rychlonabíjecí stanici DC není vždy vyjádřena pouze v korunách za kilowatthodinu. Někteří provozovatelé účtují poplatek za minutu připojení, jiní kombinují obě složky dohromady. Tato nejednotnost v přístupu k fakturaci způsobuje, že srovnání jednotlivých sítí je pro zákazníky obtížné a mnohdy matoucí.

Pokud se podíváme na rychlonabíjecí stanice s výkonem 50 kW, které jsou v České republice stále nejrozšířenější, průměrná cena za plné nabití vozidla s baterií o kapacitě 60 kWh vychází přibližně na 840 až 960 korun. To je samozřejmě výrazně více, než kolik zaplatí majitel elektromobilu při nabíjení doma, kde se cena za kilowatthodinu pohybuje kolem 5 až 7 korun v závislosti na tarifu distributora.

Stanice s vyšším výkonem, tedy 150 kW nebo dokonce 350 kW, jsou zpravidla dražší, avšak nabídnou výrazně kratší dobu nabíjení. Za rychlost se tedy platí, a to doslova. Řidič, který potřebuje rychle doplnit energii při dálkové jízdě, musí počítat s tím, že cena nabíjení elektromobilu bude v takovém případě vyšší než při pomalejším nabíjení.

Zahraniční sítě jako Tesla Supercharger nebo Ionity mají na území České republiky rovněž své zastoupení. Síť Ionity patří k těm dražším, kde se cena může vyšplhat až na 18 až 20 korun za kilowatthodinu pro uživatele bez předplatného. Majitelé vozidel určitých značek však mohou mít přístup k výhodným partnerským tarifům, které cenu výrazně snižují.

Tesla Supercharger funguje na podobném principu, přičemž majitelé vozidel Tesla mají tradičně výhodnější podmínky než ostatní uživatelé, kteří mohou stanice využívat prostřednictvím aplikace. Cena se u Tesly pohybuje okolo 13 až 16 korun za kilowatthodinu, v závislosti na konkrétní lokalitě a době nabíjení.

Důležitým faktorem, který ovlivňuje celkovou cenu nabíjení elektromobilu, je také takzvaný idle fee, tedy poplatek za stání na nabíjecím místě po dokončení nabíjení. Tento poplatek zavádí stále více provozovatelů, aby zamezili blokování stanic. Idle fee se obvykle pohybuje v rozmezí 5 až 10 korun za minutu a může celkovou cenu nabíjení výrazně navýšit, pokud řidič zapomene vozidlo včas odpojit.

Celkově lze říci, že nabíjení elektromobilu na rychlonabíjecích stanicích DC je sice pohodlné a rychlé, ale cenově se stále přibližuje nákladům na tankování konvenčního vozidla. Pro každodenní provoz elektromobilu je proto vhodné kombinovat domácí nabíjení s občasným využitím veřejné infrastruktury, nikoliv spoléhat výhradně na rychlonabíjecí stanice. Správné plánování tras a využití dostupných věrnostních programů může přitom výslednou cenu nabíjení elektromobilu výrazně optimalizovat.

Porovnání nákladů s tankováním benzínu

Každý, kdo uvažuje o přechodu na elektromobil, si dříve nebo později položí otázku, kolik ho vlastně bude stát provoz ve srovnání s klasickým benzinovým vozem. A právě tady se skrývá jeden z největších argumentů ve prospěch elektromobility – náklady na nabíjení elektromobilu jsou v naprosté většině případů výrazně nižší než náklady na tankování benzínu. Samozřejmě záleží na mnoha faktorech, ale pojďme se na celou věc podívat podrobněji a s konkrétními čísly.

Začněme od základu. Průměrná spotřeba benzínového auta se pohybuje někde mezi šesti a osmi litry na sto kilometrů. Pokud vezmeme aktuální cenu benzínu Natural 95, která se v České republice dlouhodobě pohybuje okolo 36 až 40 korun za litr, dostaneme se na náklady přibližně 216 až 320 korun na sto kilometrů. To je poměrně výrazná suma, zvláště pokud ročně najezdíte třeba dvacet nebo třicet tisíc kilometrů.

Jak je to ale s elektromobilem? Průměrná spotřeba elektromobilu se pohybuje zhruba mezi 15 a 20 kilowatthodinami na sto kilometrů, přičemž záleží na modelu, způsobu jízdy, ročním období a dalších okolnostech. Cena nabíjení elektromobilu se pak odvíjí od toho, kde a jak auto dobíjíte. Pokud nabíjíte doma přes noc z domácí zásuvky nebo z wallboxu, pohybuje se cena elektřiny v tarifu pro domácnosti přibližně mezi čtyřmi a šesti korunami za kilowatthodinu, což vychází na přibližně 60 až 120 korun na sto kilometrů. To je oproti benzínu naprosto zásadní rozdíl.

Situace se trochu mění, pokud využíváte veřejné nabíjecí stanice. Tam se cena nabíjení elektromobilu pohybuje výrazně výše – na rychlonabíječkách DC se ceny pohybují typicky mezi 10 a 18 korunami za kilowatthodinu, někdy i více. V takovém případě se náklady na sto kilometrů mohou vyšplhat na 150 až 360 korun, což už se srovnání s benzínem výrazně přibližuje, nebo ho v krajních případech dokonce překonává. Přesto ale i při pravidelném využívání veřejné infrastruktury vychází průměrný řidič elektromobilu levněji než při tankování benzínu, protože velkou část dobíjení zvládne doma nebo v práci za výrazně příznivější sazby.

Je také důležité zmínit, že cena nabíjení elektromobilu závisí i na konkrétním tarifu, který máte sjednaný u svého dodavatele elektřiny. Někteří dodavatelé nabízejí speciální tarify pro majitele elektromobilů s nižší cenou elektřiny v nočních hodinách, což může celkové náklady ještě více snížit. Pokud navíc vlastníte fotovoltaické panely na střeše domu, můžete dobíjet elektromobil z vlastní výroby elektřiny za minimální nebo téměř nulové náklady – to je pak úspora, která nemá s benzínem vůbec žádné srovnání.

Když se podíváme na roční bilanci, rozdíl je ještě patrnější. Řidič, který ročně najede dvacet tisíc kilometrů v benzínovém autě se spotřebou sedm litrů na sto kilometrů a cenou benzínu 38 korun za litr, zaplatí za palivo přibližně 53 200 korun ročně. Stejný řidič s elektromobilem dobíjeným převážně doma za průměrnou cenu pět korun za kilowatthodinu a spotřebou 17 kWh na sto kilometrů zaplatí za elektřinu přibližně 17 000 korun ročně. Roční úspora tak přesahuje 36 000 korun, což je argument, který nelze jednoduše přehlédnout.

Samozřejmě je třeba do celkové ekonomické rovnice zahrnout i pořizovací cenu vozidla, která je u elektromobilů stále vyšší než u srovnatelných benzínových aut, a také náklady na případnou výměnu baterie po letech provozu. Přesto se ukazuje, že při delším horizontu vlastnictví – typicky pět až deset let – elektromobil svého majitele na provozních nákladech výrazně odlehčí. Cena nabíjení elektromobilu zůstává klíčovým faktorem, který celkovou ekonomiku provozu elektrovozidla dělá výrazně příznivější ve srovnání s konvenčními spalovacími motory.

Vliv tarifu elektřiny na celkovou cenu

Každý, kdo přemýšlí o pořízení elektromobilu nebo ho již vlastní, dříve či později narazí na otázku, jak moc ovlivňuje tarif elektřiny výslednou cenu nabíjení. A odpověď není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Tarif, který máte sjednaný u svého dodavatele energie, totiž hraje naprosto zásadní roli v tom, kolik vás každé nabití baterie skutečně vyjde.

Pojďme se podívat na konkrétní čísla. Průměrná spotřeba elektromobilu se pohybuje přibližně kolem 15 až 20 kWh na 100 kilometrů, přičemž záleží na modelu vozidla, stylu jízdy i ročním období. Pokud platíte za kilowatthodinu standardní sazbu v rámci tarifu D02d, která se v České republice pohybuje v rozmezí zhruba 4 až 6 korun, pak vás 100 kilometrů jízdy vyjde na přibližně 60 až 120 korun. To je sice výrazně méně než u benzínového nebo dieselového vozu, ale stále je zde prostor pro výrazné úspory, pokud tarif optimalizujete.

Klíčovým krokem pro snížení nákladů na nabíjení elektromobilu doma je přechod na víceokruhový tarif, nejčastěji označovaný jako D25d nebo D26d. Tyto tarify jsou navrženy právě pro domácnosti s vysokou spotřebou elektřiny v době nízkého tarifu, tedy typicky v noci. V nízkém tarifu, který bývá dostupný osm, deset nebo i dvacet hodin denně v závislosti na konkrétní sazbě, může cena kilowatthodiny klesnout na hodnoty výrazně nižší, než je standardní sazba. Právě v těchto hodinách je ideální čas nastavit nabíjení elektromobilu, ať už prostřednictvím chytré wallboxu nebo přes aplikaci v samotném vozidle.

Mnoho majitelů elektromobilů podceňuje, jak velký rozdíl může správně zvolený tarif udělat v ročním součtu nákladů. Pokud nabíjíte vůz s baterií o kapacitě 60 kWh třikrát týdně a platíte za elektřinu v nízkém tarifu například 2,50 koruny za kilowatthodinu, ročně zaplatíte za samotnou energii přibližně 23 000 korun. Pokud byste však nabíjeli ve vysokém tarifu za 5,50 koruny, stejná spotřeba by vás vyšla na více než 51 000 korun ročně. Rozdíl téměř 28 000 korun ročně je cifra, která mluví sama za sebe.

Důležité je také zmínit, že ne každý distributor nabízí stejné podmínky. Přestože ceny za distribuci jsou regulované Energetickým regulačním úřadem, komodita samotná se liší podle dodavatele. Proto se vyplatí pravidelně porovnávat nabídky na trhu a nesetrvávat u jednoho dodavatele jen ze zvyku. Správná kombinace dodavatele a tarifu může celkovou cenu nabíjení elektromobilu snížit i o desítky procent.

Samostatnou kapitolou jsou pak takzvané elektromobilní tarify, které někteří dodavatelé energie v posledních letech začali nabízet přímo pro majitele elektromobilů. Tyto produkty bývají navrženy tak, aby maximálně využily dobu nočního přebytku energie v síti, kdy je cena nejnižší. Součástí takových tarifů bývá i možnost dynamického řízení nabíjení, kdy wallbox nebo samotné vozidlo automaticky přizpůsobuje výkon nabíjení aktuální ceně elektřiny na spotovém trhu.

Je ale třeba upozornit, že přechod na nový tarif s sebou nese i určitá omezení. Vyšší stálé platby za jistič nebo za samotný tarif mohou v některých případech výhody nízkého tarifu částečně snižovat. Proto je před každou změnou tarifu vhodné provést důkladnou kalkulaci celkových nákladů, ideálně s pomocí energetického poradce nebo alespoň online kalkulačky. Samotná cena kilowatthodiny totiž není jediným parametrem, který rozhoduje o výhodnosti tarifu.

V neposlední řadě je třeba vzít v potaz i možnost instalace fotovoltaických panelů. Kombinace vlastní výroby elektřiny ze slunce s chytrým nabíjením elektromobilu může celkové náklady na provoz vozu snížit na absolutní minimum. V letních měsících je pak možné nabíjet elektromobil prakticky zdarma, pokud je fotovoltaický systém dostatečně dimenzovaný a bateriový úložiště správně nastavené. Tato synergie mezi obnovitelnými zdroji a elektromobilitou představuje budoucnost, ke které se stále více domácností v České republice přibližuje.

Cena nabíjení elektromobilu se může zdát na první pohled vysoká, ale když si uvědomíme, kolik ušetříme na servisních nákladech, výměnách oleje a dalších výdajích spojených se spalovacím motorem, zjistíme, že celková bilance jasně hovoří ve prospěch elektromobility. Skutečná otázka nestojí kolik zaplatíme za kilowatthodinu, ale kolik zaplatíme za každý ujetý kilometr v průběhu celého života vozidla.

Radovan Šimánek

Nejlevnější způsoby nabíjení elektromobilu

Pokud vlastníte elektromobil nebo o jeho pořízení teprve uvažujete, jednou z prvních věcí, které vás zajímají, je bezpochyby cena nabíjení. A právě tady se skrývá obrovský potenciál úspor, o kterém mnoho lidí ani netuší. Cena nabíjení elektromobilu se totiž může lišit v závislosti na tom, kde a kdy auto dobíjíte, a rozdíly mohou být skutečně propastné.

Nejlevnější způsob, jak nabíjet elektromobil, je jednoznačně domácí nabíjení přes noc. Pokud máte možnost připojit auto doma, ať už pomocí klasické zásuvky nebo wallboxu, jste ve výrazné výhodě oproti těm, kteří jsou odkázáni výhradně na veřejnou infrastrukturu. Průměrná cena elektřiny v domácnosti se pohybuje kolem 4 až 6 korun za kilowatthodinu, přičemž u některých tarifů zaměřených na noční provoz může být tato cena ještě nižší. Pokud tedy máte k dispozici noční tarif, který nabízí elektřinu třeba za 2,50 koruny za kilowatthodinu, pak nabití elektromobilu s baterií o kapacitě 60 kWh vyjde přibližně na 150 korun. To je v porovnání s tankováním benzínu nebo nafty naprosto zanedbatelná částka.

Dalším krokem k ještě levnějšímu nabíjení je instalace fotovoltaických panelů. Pokud máte rodinný dům se střechou vhodnou pro solární elektrárnu, může vás kilowatthodina vyrobená vlastními panely vyjít v přepočtu na pouhých 1 až 2 koruny, a to zejména v letních měsících, kdy je slunce nejaktivnější. Investice do fotovoltaiky se sice pohybuje v řádech statisíců korun, ale při správném nastavení a využití dotačních programů, jako je například Nová zelená úsporám, se může vrátit během několika let. Nabíjení elektromobilu ze solárních panelů je pak de facto téměř zadarmo, protože náklady na výrobu elektřiny jsou minimální.

Veřejné nabíječky jsou sice pohodlné, ale jejich cena je zpravidla vyšší. Přesto i zde existují způsoby, jak ušetřit. Mnoho poskytovatelů nabízí předplacené tarify nebo členství, díky kterým se cena za kilowatthodinu výrazně snižuje. Například některé sítě nabíjecích stanic nabízejí měsíční paušál, v jehož rámci můžete nabíjet za zvýhodněnou sazbu. Cena nabíjení elektromobilu na veřejné pomalé nabíječce se pohybuje přibližně mezi 6 a 10 korunami za kilowatthodinu, zatímco rychlonabíječky s výkonem nad 50 kW mohou zdražit cenu až na 15 až 20 korun za kilowatthodinu. Proto je vhodné rychlonabíječky využívat pouze tehdy, kdy je to skutečně nutné, například na dálkových cestách.

Zajímavou možností jsou také nabíjecí stanice v nákupních centrech nebo na parkovištích, kde je nabíjení někdy zcela zdarma nebo za symbolický poplatek. Tato praxe sice pomalu ustupuje, protože provozovatelé začínají nabíjení zpoplatňovat, ale stále existují místa, kde lze auto dobít bez jakýchkoliv nákladů. Vyplatí se proto sledovat mapy nabíjecích stanic a využívat dostupné aplikace, které zobrazují aktuální ceny a dostupnost jednotlivých stanic.

Nezanedbatelnou roli hraje také způsob jízdy a chování řidiče. Čím efektivněji elektromobil řídíte, tím méně energie spotřebujete a tím nižší jsou vaše celkové náklady na nabíjení. Rekuperace energie při brzdění, plynulá jízda bez prudkých zrychlení a udržování optimální rychlosti jsou faktory, které mohou spotřebu snížit o desítky procent. Pokud tedy kombinujete levné domácí nabíjení s úspornou jízdou, mohou být vaše náklady na provoz elektromobilu skutečně minimální.

V neposlední řadě stojí za zmínku také firemní nabíjecí stanice, které někteří zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům zdarma nebo za zvýhodněnou cenu. Pokud vaše firma takovou možnost nabízí, je hloupost ji nevyužít. Nabíjení v práci přes den, kdy auto stejně stojí na parkovišti, je jedním z nejchytřejších způsobů, jak minimalizovat náklady na provoz elektromobilu. Celkově vzato, klíčem k levnému nabíjení je plánování, využívání dostupných tarifů a chytrý přístup k celé problematice.

Předplatné programy a jejich výhodnost

Předplatné programy pro nabíjení elektromobilů se v posledních letech staly velmi zajímavou alternativou k jednorázovým platbám za každé nabití. Pokud jezdíte elektromobilem pravidelně a nabíjíte na veřejných stanicích alespoň několikrát týdně, může vám správně zvolený předplatný tarif ušetřit nemalé peníze. Otázka výhodnosti však není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát, a záleží na celé řadě faktorů, které je třeba pečlivě zvážit.

Srovnání cen nabíjení elektromobilu v ČR

Typ nabíjení	Výkon	Poskytovatel / Místo	Cena za kWh	Doba nabíjení (0–80 %)*	Náklady na 100 km**
Domácí nabíjení (zásuvka 230V)	2,3 kW	Domácí elektřina (ČEZ, E.ON)	4,50–6,00 Kč/kWh	20–30 hodin	cca 72–96 Kč
Domácí wallbox (AC)	7,4–11 kW	Domácí elektřina (ČEZ, E.ON)	4,50–6,00 Kč/kWh	4–8 hodin	cca 72–96 Kč
Veřejná AC nabíječka	22 kW	PRE, ČEZ Drive, E.ON Drive	8,00–12,00 Kč/kWh	2–4 hodiny	cca 128–192 Kč
Rychlonabíječka DC (střední)	50 kW	ČEZ Drive, Shell Recharge	12,00–16,00 Kč/kWh	45–60 minut	cca 192–256 Kč
Rychlonabíječka DC (vysoký výkon)	150–350 kW	Ionity, Tesla Supercharger	16,00–22,00 Kč/kWh	15–30 minut	cca 256–352 Kč
Tesla Supercharger (pro členy)	150–250 kW	Tesla Supercharger ČR	11,00–14,00 Kč/kWh	20–35 minut	cca 176–224 Kč
Solární nabíjení (FVE doma)	3–10 kW	Vlastní fotovoltaika	0,50–1,50 Kč/kWh	6–12 hodin	cca 8–24 Kč
* Doba nabíjení je orientační a závisí na kapacitě baterie vozidla (uvažováno ~60 kWh). ** Náklady na 100 km počítány při průměrné spotřebě 16 kWh/100 km. Ceny jsou platné pro rok 2024 a mohou se lišit dle tarifu a poskytovatele.

Základní princip předplatných programů spočívá v tom, že zaplatíte pevný měsíční poplatek, za který získáte buď zvýhodněnou cenu za kilowatthodinu, nebo určitý objem energie zdarma, případně kombinaci obojího. Cena nabíjení elektromobilu se v rámci předplatného může pohybovat výrazně níže než standardní ceny pro nepřihlášené uživatele, kteří platí takzvanou ad hoc sazbu. Právě tato ad hoc sazba bývá na mnoha veřejných stanicích poměrně vysoká a může dosahovat i několika korun za kilowatthodinu více oproti zvýhodněným tarifům.

V České republice nabízí předplatné programy hned několik provozovatelů nabíjecí infrastruktury. Mezi nejznámější patří například ČEZ, PRE nebo různé sítě jako E.ON či Ionity. Každý z těchto provozovatelů má svou vlastní strukturu tarifů a podmínek, přičemž měsíční poplatky se pohybují řádově od stokorun až po několik set korun, v závislosti na tom, jaké výhody daný tarif přináší. Před uzavřením smlouvy je proto naprosto klíčové spočítat si, zda se vám předplatné skutečně vyplatí.

Výpočet výhodnosti předplatného není složitý, ale vyžaduje určitou disciplínu a znalost vlastních nabíjecích návyků. Musíte vědět, kolik kilowatthodin průměrně měsíčně načerpáte na veřejných stanicích, jaká je standardní cena bez předplatného a jaká bude cena s předplatným včetně měsíčního poplatku. Teprve tehdy, kdy úspora na ceně za kilowatthodinu převýší výši měsíčního poplatku, začíná být předplatné skutečně výhodné. Pro řidiče, kteří nabíjejí doma nebo na pracovišti a veřejné stanice využívají jen příležitostně, může být předplatný program naopak prodělečný.

Důležitým aspektem je také geografické pokrytí sítě daného provozovatele. Nemá smysl platit předplatné u operátora, jehož stanice se nacházejí jen v několika větších městech, pokud pravidelně cestujete po celé republice nebo do zahraničí. Někteří provozovatelé proto nabízejí roamingové dohody s partnerskými sítěmi, díky nimž lze zvýhodněnou cenu uplatnit i mimo vlastní infrastrukturu. Tato možnost výrazně zvyšuje atraktivitu předplatného, protože řidič není vázán na jednu konkrétní síť.

Zajímavou kategorií jsou také předplatné programy přímo od výrobců elektromobilů. Například Tesla nabízí svým zákazníkům přístup k síti Supercharger, přičemž podmínky a ceny se liší podle modelu vozidla a tarifu. Podobně některé jiné automobilky spolupracují s nabíjecími operátory a nabízejí svým zákazníkům zvýhodněné podmínky jako součást balíčku při koupi vozu. Takové programy mohou být mimořádně výhodné zejména v prvních letech vlastnictví elektromobilu, kdy řidič teprve zjišťuje své nabíjecí návyky a hledá optimální způsob dobíjení.

Nesmíme zapomenout ani na flexibilitu předplatných programů. Zatímco některé tarify umožňují snadné zrušení nebo změnu kdykoli, jiné vyžadují závazek na delší období, například šest nebo dvanáct měsíců. V takovém případě je třeba zvážit, zda se vaše nabíjecí návyky nezmění, například pokud se chystáte pracovat z domova nebo naopak začít dojíždět na větší vzdálenosti. Uzamčení se v nevýhodném tarifu na delší dobu může výslednou úsporu zcela eliminovat a předplatné se pak stane spíše zbytečným výdajem.

Celkově lze říci, že předplatné programy mají v ekosystému nabíjení elektromobilů své pevné místo a pro pravidelné uživatele veřejných nabíjecích stanic představují reálnou možnost, jak snížit celkové náklady na provoz elektromobilu. Klíčem k úspěchu je pečlivá analýza vlastních potřeb, porovnání dostupných tarifů a průběžné sledování toho, zda předplatné stále dává ekonomický smysl. Trh s nabíjecí infrastrukturou se rychle vyvíjí, ceny se mění a nové programy přibývají, takže pravidelná revize zvoleného tarifu je rozhodně na místě.

Ceny nabíjení u různých poskytovatelů v ČR

Situace na trhu s nabíjením elektromobilů v České republice je v posledních letech čím dál pestřejší a pro mnohé řidiče také poměrně nepřehledná. Každý poskytovatel nabízí jiný cenový model, jiné podmínky a jiné způsoby účtování, takže srovnání jednotlivých sítí není vždy jednoduché. Přesto se pokusíme celou problematiku rozebrat tak, aby bylo jasné, co vlastně zákazník za své peníze dostane a kde se vyplatí nabíjet více.

Jedním z největších hráčů na českém trhu je síť PRE – Pražská energetika, která provozuje nabíjecí stanice především v Praze a okolí. Ceny se zde pohybují přibližně od 9 do 13 korun za kilowatthodinu v závislosti na tom, zda máte aktivní předplatné nebo nabíjíte jako příležitostný zákazník. Registrovaní uživatelé s tarifem obvykle platí méně, zatímco ti, kteří přijedou bez předchozí registrace, mohou narazit na vyšší sazby. To je ostatně praxe, která se u většiny provozovatelů opakuje.

Dalším výrazným jménem je ČEZ se svou sítí EV Points, která pokrývá velkou část republiky. Ceny nabíjení u ČEZ se liší podle výkonu stanice. Na pomalejších střídavých stanicích s výkonem do 22 kW se cena pohybuje zhruba kolem 8 až 10 korun za kWh, zatímco na rychlonabíječích s výkonem 50 kW a více může cena vyšplhat i na 14 až 17 korun za kilowatthodinu. Je důležité si uvědomit, že rychlost nabíjení a cena spolu úzce souvisejí – čím rychleji chcete auto dobít, tím více za to obvykle zaplatíte.

Síť E.ON Drive, která patří pod energetickou skupinu E.ON, funguje na podobném principu. Jejich ceny se pohybují v rozmezí od 9 do 15 korun za kWh, přičemž záleží na konkrétní lokalitě a typu nabíjecího bodu. E.ON Drive také nabízí různé věrnostní programy a balíčky, které mohou celkové náklady na nabíjení výrazně snížit, pokud elektromobil používáte pravidelně a nabíjíte v jejich síti opakovaně.

Zajímavou alternativou je síť Ionity, která se zaměřuje výhradně na vysokorychlostní nabíjení s výkony až 350 kW. Tato síť je primárně určena pro dálkové cestování a její stanice najdete podél hlavních dopravních tahů. Ceny Ionity jsou v českém kontextu nadprůměrné a bez předplatného se pohybují kolem 18 až 22 korun za kWh. Pokud však vlastníte automobil značky, která je součástí konsorcia Ionity – například BMW, Volkswagen, Audi nebo Ford – máte přístup k výhodným tarifům, které cenu nabíjení výrazně sníží.

Nesmíme zapomenout ani na menší regionální poskytovatele a různé obchodní řetězce, které v posledních letech začaly nabízet nabíjení jako doplňkovou službu. Supermarkety jako Albert, Lidl nebo Kaufland provozují nabíjecí stanice na svých parkovištích, přičemž ceny se pohybují od 6 do 10 korun za kWh. Některé z těchto stanic jsou dokonce zdarma, i když to bývá spíše výjimka a podmínkou bývá nákup v daném obchodě.

Velkou roli při výpočtu skutečných nákladů na nabíjení hraje také způsob účtování. Někteří poskytovatelé účtují za spotřebovanou energii v kWh, jiní za čas strávený na nabíječce v minutách, a někteří kombinují obě metody. Účtování za čas může být nevýhodné zejména tehdy, když auto nabíjí pomaleji, než je maximální výkon stanice – například pokud má vaše vozidlo palubní nabíječku s nižším příkonem. V takovém případě platíte za čas, ale energie do baterie přitéká pomaleji.

Průměrná cena nabíjení elektromobilu v České republice se v současné době pohybuje přibližně mezi 9 a 16 korunami za kilowatthodinu na veřejných stanicích, přičemž nejlevnější variantou zůstává domácí nabíjení, kde při průměrné sazbě elektřiny kolem 5 až 7 korun za kWh vychází provoz elektromobilu výrazně levněji než u spalovacích vozidel. Veřejné nabíjení je tedy dražší, ale stále představuje rozumnou alternativu v situacích, kdy domácí nabíjení není možné nebo dostačující.

Jak velikost baterie ovlivňuje náklady

Velikost baterie elektromobilu patří mezi klíčové faktory, které přímo určují, kolik zaplatíte za každé nabití. Není to žádné tajemství – čím větší baterie, tím více kilowatthodin musíte do vozu dostat, a tím vyšší bude celková částka na účtu. Jenže celá věc je trochu složitější, než se na první pohled zdá, a stojí za to se na ni podívat podrobněji.

Moderní elektromobily se pohybují v poměrně širokém spektru kapacit baterií. Na jednom konci stojí městské vozy s bateriemi okolo 30 až 40 kWh, na druhém pak prémiové modely s kapacitami přesahujícími 100 kWh. Tento rozdíl se přirozeně promítá do nákladů na nabíjení, a to velmi výrazně. Pokud vezmeme průměrnou cenu elektřiny v domácí síti, která se v České republice pohybuje přibližně mezi čtyřmi a šesti korunami za kilowatthodinu, pak nabití malé baterie o kapacitě 40 kWh vyjde zhruba na 160 až 240 korun. Naproti tomu nabití velké baterie o kapacitě 100 kWh může stát i 400 až 600 korun při domácím nabíjení.

Jenže domácí nabíjení není jediná možnost. Na veřejných rychlonabíjecích stanicích jsou ceny podstatně vyšší, a právě zde se rozdíl ve velikosti baterie projeví ještě výrazněji. Na rychlonabíjecích stanicích se cena za kilowatthodinu běžně pohybuje od osmi do patnácti korun, v některých prémiových lokalitách i více. Při takových sazbách může plné nabití velkého elektromobilu s baterií 100 kWh vyjít na 800 až 1500 korun, což je částka, která mnohé řidiče překvapí, zvláště pokud jsou zvyklí počítat náklady na pohonné hmoty u spalovacích vozů.

Důležité je ale nezapomínat na to, že větší baterie obvykle znamená i větší dojezd. Vůz s baterií 100 kWh ujede na jedno nabití klidně 400 až 600 kilometrů, zatímco menší baterie 40 kWh pokryje třeba jen 200 až 250 kilometrů. Pokud tedy porovnáváme náklady na ujetý kilometr, situace se začíná vyrovnávat. Větší baterie sice stojí víc na jedno nabití, ale za ty peníze ujede řidič podstatně delší vzdálenost.

Dalším faktorem, který nelze přehlédnout, je takzvaná použitelná kapacita baterie. Výrobci totiž nikdy nedovolí, aby se baterie vybila úplně do nuly nebo naopak nabila na plných 100 procent – alespoň ne při běžném provozu. Většina systémů pracuje s využitelnou kapacitou přibližně 80 až 90 procent celkové kapacity baterie, což znamená, že skutečné náklady na nabíjení jsou o něco nižší, než by naznačovaly technické specifikace.

Nesmíme zapomenout ani na účinnost nabíjení. Při přenosu energie z nabíječky do baterie dochází ke ztrátám, které se pohybují přibližně mezi deseti a dvaceti procenty v závislosti na typu nabíječky, teplotě prostředí a stavu baterie. To znamená, že za elektřinu, která skutečně skončí v baterii, zaplatíte méně, než kolik vám nabíjecí stanice nebo elektroměr naúčtuje. Tyto ztráty jsou vyšší při rychlém nabíjení a nižší při pomalém domácím nabíjení přes noc.

Cena nabíjení elektromobilu tedy není jen prostou matematikou kapacity baterie a ceny kilowatthodiny. Do hry vstupuje způsob nabíjení, lokalita, denní tarif elektřiny, stav baterie i venkovní teplota. Řidiči elektromobilů s většími bateriemi mají výhodu v podobě většího dojezdu a menší závislosti na veřejné infrastruktuře, ale musí počítat s tím, že každé nabití na nulu je prostě dražší záležitost. Chytří majitelé elektromobilů proto kombinují domácí nabíjení přes noc za výhodné noční tarify s občasným využitím rychlonabíjecích stanic na cestách, čímž dokáží celkové náklady na provoz výrazně snížit bez ohledu na to, jak velkou baterii jejich vůz má.

Sezónní výkyvy cen nabíjení elektromobilů

Cena nabíjení elektromobilu se v průběhu roku výrazně mění a každý majitel elektromobilu by měl s těmito výkyvy počítat při plánování svých výdajů na provoz vozidla. Stejně jako ceny energií obecně, i cena nabíjení elektromobilu podléhá sezónním vlivům, které mohou být pro mnohé řidiče překvapivé, zejména pokud přecházejí z konvenčního spalovacího motoru a nejsou na podobné výkyvy zvyklí.

V zimních měsících dochází zpravidla k výraznému zdražení elektrické energie, což se přirozeně promítá i do cen na veřejných nabíjecích stanicích. Důvodem je zvýšená poptávka po elektřině ze strany domácností i průmyslu, přičemž topná sezóna tlačí ceny na burzách výrazně nahoru. Provozovatelé nabíjecích sítí pak tyto náklady přenášejí na koncové zákazníky, a tak cena nabíjení elektromobilu v zimě může být o desítky procent vyšší než v letních měsících. Navíc v zimě samotné baterie elektromobilů pracují méně efektivně, takže řidič potřebuje více nabíjecích zastávek, aby ujel stejnou vzdálenost jako v létě. To znamená, že celkové výdaje na nabíjení v zimním období jsou fakticky dvojnásobně zatíženy — jak vyšší cenou za kilowatthodinu, tak vyšší spotřebou energie.

Naopak jarní a podzimní měsíce bývají z hlediska cen nabíjení příznivější. Poptávka po elektřině je v přechodných obdobích nižší, obnovitelné zdroje energie, zejména větrné elektrárny a fotovoltaické panely, dodávají do sítě větší množství levnější elektřiny a ceny na velkoobchodních trzích klesají. Někteří provozovatelé nabíjecích sítí reagují na tyto podmínky dynamickým ceníkem, který se mění v závislosti na aktuální situaci na trhu s elektřinou.

Léto přináší svá vlastní specifika. Na jedné straně jsou ceny energie relativně příznivé, na straně druhé výrazně roste poptávka po nabíjení na dálničních koridorech a turisticky atraktivních destinacích. Provozovatelé nabíjecích stanic v těchto lokalitách toho mnohdy využívají a ceny v letní sezoně zvyšují, protože vědí, že řidiči elektromobilů nemají příliš na výběr. Cena nabíjení elektromobilu na dálničních rychlonabíječkách tak může v létě dosahovat hodnot, které jsou srovnatelné nebo dokonce vyšší než v zimě, a to přesto, že velkoobchodní ceny elektřiny jsou nižší.

Důležitou roli hrají také denní výkyvy cen, které se prolínají se sezónními trendy. Nabíjení v nočních hodinách je téměř vždy levnější než nabíjení přes den, a to platí celoročně. Řidiči, kteří mají možnost nabíjet doma nebo na pracovišti s přístupem k nočnímu tarifu, mohou ušetřit značné částky bez ohledu na roční období. Domácí nabíjení zůstává dlouhodobě nejlevnější variantou a sezónní výkyvy se zde projevují méně dramaticky než na veřejné infrastruktuře, protože domácí odběratelé mají zpravidla fixní nebo polofixní tarify.

Pro ty, kteří jsou odkázáni výhradně na veřejné nabíjecí stanice, je situace složitější. Cena nabíjení elektromobilu na veřejných stanicích se může lišit nejen podle ročního období, ale také podle poskytovatele, lokality, rychlosti nabíjení a způsobu platby. Předplatné tarify a věrnostní programy nabíjecích sítí mohou část sezónních výkyvů zmírnit, protože nabízejí stabilnější ceny výměnou za pravidelný měsíční poplatek. Kdo hodně cestuje a nabíjí mimo domov, by měl tyto programy pečlivě porovnat a zohlednit při výběru i předpokládané sezónní využití.

Celkově lze říci, že plánování nabíjení s ohledem na sezónní výkyvy cen může přinést nezanedbatelné úspory. Majitelé elektromobilů, kteří sledují vývoj cen a přizpůsobují svým návykům dobu a místo nabíjení, dokáží provozní náklady svého vozidla udržet na přijatelné úrovni i v obdobích, kdy jsou ceny energie na svém vrcholu.

Tipy jak ušetřit při nabíjení elektromobilu

Nabíjení elektromobilu doma je bezesporu nejlevnější způsob, jak udržet baterii nabitou. Pokud máte možnost instalovat domácí wallbox, rozhodně do toho jděte. Cena nabíjení elektromobilu doma se pohybuje výrazně níže než na veřejných stanicích, protože platíte pouze za elektřinu ze svého tarifu. Klíčem k úspoře je správný výběr tarifu u vašeho dodavatele energie. Mnoho energetických společností nabízí speciální tarify určené přímo pro majitele elektromobilů, kde je cena elektřiny v nočních hodinách podstatně nižší. Stačí si nastavit nabíjení přes noc a ráno nastoupíte do plně nabitého vozu za zlomek ceny, kterou byste zaplatili na rychlonabíjecí stanici.

Dalším velmi důležitým krokem je sledování různých věrnostních programů a aplikací nabíjecích sítí. Operátoři jako ČEZ, PRE nebo různé mezinárodní sítě jako Shell Recharge nebo Ionity nabízejí předplacené balíčky nebo měsíční předplatné, které výrazně snižují cenu nabíjení elektromobilu na veřejných stanicích. Pokud nabíjíte mimo domov pravidelně, vyplatí se porovnat nabídky a vybrat tu, která odpovídá vašemu stylu jízdy. Někdy je výhodnější zaplatit fixní měsíční poplatek a mít nižší cenu za kilowatthodinu, jindy je lepší platit průběžně bez závazků.

Plánování trasy je další věc, která vám může ušetřit nemalé peníze. Rychlonabíjecí stanice s výkonem nad 100 kW jsou sice pohodlné, ale jejich cena nabíjení elektromobilu je výrazně vyšší než u pomalejších alternativ. Pokud máte čas a víte, že budete někde parkovat déle, třeba při návštěvě obchodního centra nebo kina, využijte pomalejší nabíjecí bod, který bývá levnější nebo dokonce zdarma. Tato strategie vyžaduje trochu plánování, ale výsledky na peněžence jsou znatelné.

Nezapomínejte ani na stav baterie. Odborníci doporučují nabíjet baterii ideálně mezi 20 a 80 procenty kapacity. Nejenže tím prodlužujete životnost baterie, ale také se vyhýbáte pomalému nabíjení v krajních hodnotách, které zbytečně prodlužuje dobu strávenou na stanici. Kratší čas na stanici znamená méně zaplacených peněz, zvláště pokud nabíjecí síť účtuje i za minuty strávené připojeným vozem po dokončení nabíjení.

Velmi podceňovanou možností je využití nabíjení na pracovišti. Stále více zaměstnavatelů instaluje nabíjecí stanice na svých parkovištích a mnozí je nabízejí zaměstnancům zdarma nebo za symbolický poplatek. Pokud váš zaměstnavatel takovou možnost nabízí, využívejte ji naplno – může to být jeden z největších příspěvků k celkovým nákladům na provoz elektromobilu.

Sledujte také akce a slevy, které nabíjecí sítě pravidelně vyhlašují. Zejména při spuštění nových stanic nebo v rámci marketingových kampaní bývá nabíjení zdarma nebo za výrazně sníženou cenu. Přihlaste se k odběru newsletterů nebo sledujte sociální sítě provozovatelů, abyste žádnou takovou příležitost nepropásli. Cena nabíjení elektromobilu se totiž může lišit i v závislosti na denní době, lokalitě nebo aktuální kampani provozovatele stanice, takže aktivní sledování situace se skutečně vyplatí.